Duben 2013

Manchester - 20.4.2013

21. dubna 2013 v 12:37 | *G* |  One Direction
Včera proběhl poslední koncert v části Anglie a Irska :). Ted' se kluci zaměří na EU :).

Kluci měli předvést svojí oblíbenou scénu z nějakého filmu. Niall předvedl nějakej samopal a Harry předvedl scénu z Harryho Pottera - kouzlo experiarmus :D.

https://www.youtube.com/watch?v=iZESat_guKE

2:20 - Louis vzal vodu a nalil jí Harrymu za triko a 3:22 ukazoval Harry Louimu že by se polil sám :DD.

http://www.youtube.com/watch?v=kjTG4S0QcS4

Za pomocí Louise a Liama skončil tentokrát na zemi Niall ale oni s ním :D.

http://www.youtube.com/watch?v=Wb2kIRosbdQ

A tady jsou ostatní videa :D.

Little Things >> http://www.youtube.com/watch?v=kqNemZSm6pI

FabuLouis Life - 50. díl - Katty Poo

21. dubna 2013 v 12:17 | *G* |  Stories


LOUIS
Nikdy jsem se necítil tak sám. Jen pár hodin bez Kat a já si připadal, že ten týden nevydržím. Tedy aspoň ne bez újmy na zdraví.
Až moc jsem si navykl na její přítomnost a nevadila mi. Chyběly mi ty její krásný šedý oči, který jí ztmavly, když se jí něco stalo nebo byla naštvaná. Ty její hedvábný vlasy, od kterých se odráželo světlo a ten její kouzelný úsměv. Prostě mi chyběla.

"Louisi?" zatřásl se mnou Harry.
"No?"
"Pojď už. Zase se čeká jen na tebe." Ušklíbl se.
"Jo, jen napíšu Kat." oznámil jsem a vyndal si z kapsy mobil.
Harry se na mě divně podíval a odešel z maskérny. Já naťukal Kat smsku, mobil uklidil a šel za ním.
Vážně všichni čekali jen na mě a Paul měl zase tu svoji náladu.
"Sorry." Houkl jsem a nechal Lou přepudrovat mi nos.

Uslyšeli jsme moderátorku, jak nás uvádí a vešli na scénu. Fanynky jako vždy křičely a my se jen usmívaly a mávali jim.

"Takže kluci," spustila Regina, když jsme se posadili. "Slyšela jsem vaše nové album a miluju ho!"
"Ano, ano. Musím uznat, že je úplně jiné než váš debut." Přisvědčil John.
"Víte," chopil jsem se slova. "Za ten rok jsme prostě 'dospěli'." Naznačil jsem prsty uvozovky a pokračoval. "Snažili jsme se dát do Take Me Home, co nejvíce z nás a tak nějak se nám to nejspíš podařilo. Jsem hrdý na to, jak daleko jsme došli a velké díky patří nejen našim rodinám a přátelům, ale i našim fanouškům. Bez těch bychom byli slušně řečeno v háji."
"Jo, Louis má pravdu. Jde jen o to, že ať máte talent nebo ne, bez pořádného zázemí a fanoušků jste nikdo." Doplnil mě Liam.
"Je vidět, že si svých fanoušků velmi ceníte. A co název alba?" zeptal se John.
Niall se rozpačitě poškrábal ve vlasech. "Když jste na tour a chybí vám rodina, přátelé, vaše přítelkyně… Jediné, co pak chcete je být doma. Samozřejmě, že to děláme rádi, ale někdy jsou chvíle, kdybyste se nejraději sbalili, na všechno se vykašlali a jeli domů." Niall se pousmál a podíval se na Zayna.

"A proto je to Take Me Home. Kdyby za mnou někdo přišel po dvou měsících na tour a řekl mi, že mě vezme domů, neváhal bych a řekl bych: 'Prostě mě vezmi domů.' A že na albu není píseň Take Me Home? Nemusí. Všechny písně jsou o nás, o tom jací doopravdy jsme a, co chceme. A být s našimi blízkými je jedna z těch věcí."
"No když už jsme u tebe, jistě víc na, co se chci zeptat. Co Perrie?"
"Řeknu to, co vždy. Je úžasná, milujeme se a… Myslím si, že je ta pravá."
"Oh. Takže si dokážeš představit, že se v budoucnu vezmete, budete mít děti…"
"Všechno je možné." Pokrčil s úsměvem rameny.

Regina s Johnem se otočili ke mně. "Louisi, musíme ti za celý náš štáb a samozřejmě i za nás gratulovat."
Upřel jsem pohled do země. "Díky."
"Jak se cítíš v roli otce? Nebo spíše v budoucí roli?"
"Myslím, že to bude opravdové teprve v tu chvíli, až budu malou držet v rukou."
"Přemýšleli jste nad jménem?"
"Už je to déle, co jsme se o tom bavili… Ale Kat i mě se líbilo Camille Elisabeth. Tak uvidíme, jak to dopadne."
"Budete poměrně mladí rodiče. A s tebou na tour, nebude to moc snadné."
"Nebude. Ale když si za tím půjdeme, tak to zvládneme." Řekl jsem odhodlaně.

Nehodlal jsem to vzdát, kvůli malým překážkám. Na to Kat až moc miluju.

"A co Katherine?"
Chvíli jsem zvažoval odpověď a doufal, že Kat právě sedí u televize a sleduje nás.

KAT
Jakmile mi přišla sms od Louise, že si mám zapnout první kanál, letěla jsem k televizi.
Stihla jsem to. Moderátorka kluky zrovna uváděla, a jakmile se posadili, začali se jich ptát na album.

Zajímalo mě, proč je tak důležité, abych se koukala. Interview jako každé jiné. Celé jsem to sledovala jen na půl oka. Byly tři ráno a já sotva tušila, kde že to vůbec jsem. Louis měl jediné štěstí, že jsem nespala.

"A co Katherine?"
Mé smysly zbystřily.
"Nenajdu na světě tolik slov, abych vyjádřil, jak moc mi chybí. Nejvíc mi ale vadí, že je tak daleko a sama. Že nemůžu být každý den s ní. Probouzet se vedle ní…" Louis se otočil do kamery a koukal přímo na mě. "Jestli se teď díváš, miluju tě. A jestli ne, nevadí. Protože ti to budu říkat každý den až do konce života."

Publikum vzdychlo a já do rukou popadla mobil. "Jsou tři ráno, tohle mi nedělej! :D Taky tě miluju… A chybíš nám! :( xx"
Nenapadlo mě, že má Louis mobil u sebe.
"Omlouvám se, píše mi Kat." pousmál se. Ach, ten jeho roztomilý úsměv. Jak se podíval do země a usmál se.
"Poděl se s námi." Pobídl ho moderátor.
Liam mu koukl přes rameno. "Katty Poo prý chybí sex." Zazubil se.
Louis ho praštil do ramene, až Liam na stoličce zavrávoral a musel se přidržet chechtajícího sen Zayna.
"Omlouvám se!" zvedl ruce na obranu.
"Kat jen píše, že mě taky miluje. A, že jí chybím."

"A Katty Poo? Jak k tomu přišla?"
"No to je docela vtipná příhoda. Mohla být mi tak pět a Kat tři, když jsme si hráli na hřišti kousek od našich domů. Bylo zrovna po dešti, všude bláto a Kat nenapadlo nic jinýho než si sednout na zem. Když se zvedla, měla zadek od bláta a já si z ní dělal legraci, že se pokakala. Až doma jsme ale zjistili, že to nebylo bláto, ale psí hovínko." Louis sotva dokončil poslední větu, jak moc se smál.
Možná bych se smála s ním, kdyby to nevyprávěl před miliony lidí.
Niall byl celý červený a smíchy skoro nedýchal. A ostatní na tom nebyli jinak.
"No a od té doby jsme jí začali říkat Katty Poo." Doplnil se slzami smíchu v očích.
"A já si myslel, že Boo Bear je zlo." Chechtal se Zayn.

"Přísahám bohu, že jakmile zaklepeš na dveře, jsi synem smrti! To ti nedaruju, Tomlinsone! ;)" poslala jsem mu sms a čekala na jeho reakci.
"Ups, někdo je očividně naštvaný." Ušklíbl se Liam. "Bojím se kámo, že na delší dobu nezasuneš." Smál se.
Louis do něj tentokrát strčil tak silně, že Liam spadl.
Moderátorka se zasmála. "Musím říct, že tohle je vůbec nejlepší rozhovor s vámi, jaký jsme kdy dělali."

Už se mi zavíraly oči, tak jsem vypnula televizi a šla do ložnice. Zachumlala jsem se pod peřinu s méďou od Louise, který mi tak nějak nahrazoval jeho nepřítomnost.

Na celém tom rozhovoru mě překvapil bolestný výraz v Harryho tváři a jak mlčel. Vím, že jsem za to mohla já, ale ať udělám cokoliv, vždy bude ten jeden, na kterého budu muset zapomenout.

Zrovna když už jsem skoro usínala, zavibroval mi pod polštářem mobil.
"Miluju tě, nezapomeň. Už jen dva dny… Chybíš mi! Xx"
"Taky tě miluju xo"
"Dobrou zlatíčko. Už mám pro tebe dárek a nemůžu se dočkat, až ho uvidíš :)"
"Jsem napnutá… A unavená. Dobrou. Miluju tě xxxxxx"
"Já tebe xxxxxxxxxx"

Spokojeně jsem usnula s mobilem v ruce. Už jen dva dny a Louis bude spát vedle mě.
A uvidím Harryho. Ehm, tuhle myšlenku musím dostat z hlavy. Ať už po dobrém nebo po zlém.


FabuLouis Life - 49. díl - Loučení

21. dubna 2013 v 12:15 | *G* |  Stories

Zima už pomalu, ale jistě klepala na dveře. S Louisem jsme skoro ani nechodili ven, i když hlavní příčinou nebyla ta kosa.
Už více jak dva týdny se řešilo mé těhotenství. Jako kdyby novináři neměli na práci nic jiného, než řešit otce dítěte. A když se neřešilo tohle, tak naše menší "hádka" s Harrym na Twitteru.

Louis se ke mně přitulil a hrál si s mými vlasy. "Proč neletíš s námi." Povzdechl si.
Podrážděně jsem se na něj podívala a praštila ho do ramene. On a Paul byli ten důvod, proč jsem nemohla letět s nimi. Nejdřív přišel Paul, že s nimi neletím, protože by to nedělalo dobře a pak se přidal i Louis, ať radši zůstanu doma.
"Zlato, za týden jsem zpátky." Políbil mě do vlasů a propletl své prsty s mými. "Můžeš být třeba s Georginou nebo Perrie. Kde je vlastně Georgina? Dlouho jsem o ní neslyšel."
Pokrčila jsem rameny a opřela se o něj. "Nevím, kde je. Jestli se s Robbiem už vrátili."
"Hlavně nebuď celou dobu zavřená doma! Nemůžeš tu zůstat napořád."
"Škoda." Zasmála jsem se. "Ale přivezeš mi něco viď? Ať mi to není tak líto."
Políbil mě na tvář a přitiskl si mě ještě blíž. "Neboj. A taky ti budu pořád volat."
"Co já budu dělat? Už jsem si zvykla, že jsem pořád s tebou a týden… Týden mi přijde jako moc dlouhá doba."
"Uteče to, ani nebude vědět jak."
"Doufám, že máš pravdu." Podívala jsem se na něj.
"A půjdeš se mnou ráno na letiště?"
"Radši se rozloučíme teď?" zeptala jsem se nejistě a políbila ho.

Louis neváhal a lehl si na mě. "Takže bychom se ale měli rozloučit pořádně, nemyslíš?"
Se smíchem jsem přikývla a nechala ho svléknout mi tričko a vzápětí i rozepnout podprsenku.
"Bože, ty ani nemáš tušení, jak moc tě chci." Zašeptal vzrušeně.
Jednou rukou jsem mu zajela pod tričko a tou druhou mu rozepnula džíny a zajela s ní do boxerek. Louis se na mě překvapeně podíval, ale nechal mě pokračovat.

Milovala jsem ten způsob jeho zacházení se mnou. Jako bych byla z porcelánu.

Naše těla se spojili a oba jsme se nechávali unést tou vlnou rozkoše. Nehty jsem mu zarývala do zad a nohami si ho přitiskla blíž k sobě. Bylo to… Intenzivní. Jako kdybychom se neměli vidět rok a ne týden. Ale o to víc jsem si to užívala.
Louis hlasitě zasténal a svalil se vedle mě. Položila jsem mu hlavu na hruď, Louis mě objal a přehodil přes nás deku.
"Budeš mi chybět." Zamumlala jsem a jemně mu skousla ret. Dala jsem mu nohu mezi ty jeho, abych mu byla, co nejblíž. Cítila jsem ho na každém kousku svého těla a neměla ho dost.
"Někomu to očividně nestačilo." Zasmál se.
Zavrtěla jsem hlavou a dál ho líbala. Naše jazyky se propletly a Louis za chvíli vedl. Přišla jsem si jako puberťačka. Nadržená puberťačka. A to jen díky Louisovi.
"Ach, co mi to děláš?" vzdechl a odtáhl se ode mě. "Vážně nechceš jít ráno se mnou?"
"Nemůžu. Pak bys totiž nikam neletěl."
Lípl mi pusu na nos a znovu vzdychl. "Tak asi dobrou noc?"
"Dobrou." Odmlčela jsem se. "A Louisi?"
"Ano?"
"Miluju tě."
Louis se usmál a zavřel oči. "Já tebe taky."
Pak jsme oba usnuli.

Když jsem se ráno probudila, Louis už byl pryč. Nechal mi jen na stolku vzkaz, že mu už teď chybím a večer mi zavolá.
Bylo divné po dlouhé době být sama. Rozhodla jsem se tedy, že zavolám Perrie, jestli nechce přijít.

"Haló?"
"Ahoj, tady Kat."
"Jé, čau!" vyjekla. "Zrovna jsem ti chtěla psát."
"No vidíš to." Zasmála jsem se. "Nechceš se stavit?"
"Jasně, že chci." Souhlasila. "Kdy?"
"Klidně teď. Louis tu není teprve pár hodin a já už se nudím."
"Máme to stejný. Hele, tak do hodiny jsem u tebe."
"Fajn, tak zatím."
"Čus."

Jakmile jsem to položila, šla jsem se vysprchovat. Pak jsem se oblékla, nalíčila a byla akorát hotová, když Pezz klepala.

"Pojď dál." Pustila jsem ji dovnitř.
"Oh, konečně teplo! Na to, že je listopad je tam strašná zima." Otřásla se a vtiskla mi do rukou tašku s jídlem.
"Ty se sem stěhuješ?" zazubila jsem se.
"Bingo! Aspoň na několik příštích hodin. Jsou tam sušenky a nějaký ovoce, tak to rovnou vyndej. Nesnídala jsem.
Poslechla jsem ji a šla připravit jídlo. Na talíř jsem poskládala jahody, borůvky, ananas a kolem toho sušenky.
"Půjdem do ložnice." Řekla jsem a podala Perrie talíř.
Z mrazáku jsem vzala velkou jahodovou zmrzlinu, ještě lžičky a šla za Perrie.

Ta už se uvelebila na levé straně postele a jedla.
"Víš, co by mě zajímalo?" ptala jsem se jí, zatímco jsem si sedala a otevírala zmrzlinu.
"Ne." Zahuhlala s plnou pusou.
"Jak sis mohla zvyknout nato, že je zayn pořád pryč?"
"Nezvykla. Ale já pořád něco dělám. Zkoušíme, nahráváme. Akorát, že teď máme volno a na mě to nějak doléhá. Člověk by řekl, že už jsem si zvykla." Zarazila se. "Proč jsi vlastně neletěla taky?"

Významně jsem se na ni podívala.
"Paul. Je mi to jasný." Zasmála se. "Hele, a co malá? Máš už fotku z ultrazvuku?"
Podala jsem jí tu fotku a Perrie z ní nemohla odtrhnout oči. "Stejně je to úžasný. Za pár měsíců budeš po Londýně v kočárku vozit malou… Jaké, že bude mít jméno?"
"Asi Camille. Nebo Elisabeth." Pousmála jsem se.
"Camille Crown. Elisabeth Crown. Eli zní líp. A hodí se i k Tomlinson a Styles."
Posmutněla jsem a nabrala si další lžíci zmrzliny.
"Ježiš, promiň!" omlouvala se rychle, když viděla, jak mě to zaskočilo.
"V pohodě. Máš pravdu… Hodí. Ale jen to zní… Ne zrovna dobře."
"To si neber. Jen ty víš, co se ti honí v hlavě." Snažila se mě povzbudit.
"No právě, že nevím. Nikdy bych si nepomyslela, že v osmnácti letech bude můj život zrovna takový."
"A dokážeš si ho představit jinak?"
"Ne." Zavrtěla jsem hlavou.
"V tom případě je všechno dobře. Uvidíš, že jakmile si poprvé pochováš Elisabeth, budeš na vše koukat jinak."
"Doufám, že máš pravdu."
"To si piš, že jo." Prohlásila sebejistě.

Dál jsem se tím nezabývaly. Zbytek dne jsme prostě strávily stýskáním si po naších klucích, jedením… Prostě dámská jízda.
I přesto mi ale vrtalo hlavou, jaký můj život bude s dítětem. Naprosto jiný a komplikovanější.
Ale nelituju ničeho. Pomalu dospívám. A jestli vydržím pár dní bez Louise, tak už všechno.



FabuLouis Life - 48. díl - Silná slova

21. dubna 2013 v 12:05 | *G* |  Stories
Louis do mě celý týden hučel, ať jdeme nakupovat něco na malou a tak jsem mu nakonec vyhověla.
Vydali jsme se do největšího obchodu s věcmi pro děti v Londýně. Louis byl celý bez sebe, když viděl ty postýlky, prťavý oblečky…

"Uvědomuješ si, že teď je to už skutečný." Mluvila jsem na něj, zatímco se rozplýval nad růžovými šatičkami.
"Nevypadám snad na to?" odtrhl pohled od šatů a zamračeně se na mě podíval.
"Ehm, ne." Vyhrkla jsem. "Já jen… Promiň, je toho na mě moc."
"V pohodě." Usmál se a dál se přehraboval ve věcech.

Přišlo mi, že je ještě brzo na to, abychom něco kupovali, ale Louisovo nadšení bylo nakažlivé. Po chvíli jsem stejně jako on házela do koše ty miniaturní hadříky, chrastítka, dudlíky…

"Koukej, co jsem našel!"
Louis držel v náručí obrovského plyšového medvěda. Mohl mít tak metr sedmdesát.
"Ten je nádhernej!" Nemohla jsem od něj odtrhnout oči. Byl neuvěřitelně jemný a nejraději bych si ho nechala. "Bereme ho viď?"
"To je jasný. Jen nevím, kam s ním, v koši už není místo." Zazubil se.
"Já si ho s radostí vezmu. A už jdeme, koupili jsme toho dost."
"Ale když…"
"Dost, prostě jdeme." Zarazila jsem ho se smíchem. "Zbytek můžeme koupit jindy."
"Tak fajn." Svěsil hlavu, vzal koš a jel napřed.

Já si ještě prohlížela plyšáky. Kdybych o tomhle obchodě věděla, když jsem byla malá a byl by v Doncasteru, považovala bych ho za svůj druhý domov.
"Hezkej medvěd."
"Och bože, co ty děláš zrovna tady?" otočila jsem se k Harrymu.
"Na to samý bych se mohl ptát i já."
"Víš, já k tomu mám důvod." Ukázala jsem si na břicho. "Ale ty moc těhotně nevypadáš."
"Ještě aby jo." Zasmál se. "Jen hledám něco pro naši dceru." Zdůraznil.
Přimhouřila jsem oči. "Od koho víš, že tu jsme?"
"Naše fanynky jsou lepší než FBI. Po Twitteru je snad milion fotek a všichni řeší, proč jste v obchodě s dětskými potřebami, jestli jsi těhotná a čí je to dítě."
"Do hajzlu." Zaklela jsem. Bylo mi jasné, co mě čeká, až se přihlásím na Twitter.

"Nic si z toho nedělej."
Vražedně jsem se na něj podívala. "Radši mlč."
"Ty hormony jsou docela nebezpečná věc, co?" rýpl si.
"Jestli chceš větší facku než posledně, tak pokračuj Stylesi."
"Víš, že je strašně sexy, když jsi naštvaná a říkáš mi příjmením?"
Protočila jsem oči, ale usmála jsem se. "Jsi neuvěřitelně…"
"Sexy?" dokončil.
"Chtěla jsem říct blbej, ale jak myslíš Harry." Ušklíbla jsem se.

Dramaticky se chytil za srdce a opřel se o jeden z regálů. "Ach, to bolelo."
"Víš, co mi můžeš." Popadla jsem medvěda a měla sek odchodu.
"Jen řekni kdy a kde, budu tam!" zavolal za mnou.
Zavrtěla jsem hlavou. Neuvěřitelný idiot.

"Tady jsi! Už jsem tě chtěl jít hledat."
"Promiň, trošku jsem se zdržela." Pousmála jsem se a položila medvěda na pás. Pomohla jsem Louisovi vyložit zbytek věcí z koše a pak jsme jen čekali, než nám pokladní vše naúčtuje.
"Řekl bych, že se asi nedostaneme k autu." Zamumlal Louis.
"Co? Proč?" podívala jsem se jeho směrem a vzápětí mi pochopila, o čem je řeč. Před obchodem bylo asi sto fanynek.
"Vaše fanynky jsou prostě…" odmlčela jsem se, abych našla správné slovo.
"Oddaný?"
"I tak by se to dalo říct." Kývla jsem.

Pokladní nám vše dala do tašek, Louis zaplatit a já jich pár vzala. Pořád jich ale zbývalo pět a medvěd.
"Musíme to ně -" přerušilo ho zvonění mobilu.
Přijal hovor a chvíli s někým mluvil. Když to položil, nevypadal moc nadšeně.
"Co se děje?" zeptala jsem se.
"Musíme za Paulem. A nezněl zrovna mile.
"Aha. No dobře. Tak jdeme."
Louis popadl tašky a medvěda a vyšli jsme ven. U fanynek se ani nezastavil. Jen je pozdravil a omluvil se, že pospícháme.

"To bylo… Snadný." Řekla jsem, když jsem vše uklidila a nastoupila.
"Jo, byly nějaký klidný." Smál se a vyjel z parkoviště.

Když jsme zastavili před kanceláří, udělalo se mi špatně. Stáli tam novináři a nebylo jich zrovna málo.
Paul už čekal dole a spolu s Andym nás dostal dovnitř. Neměla jsem tušení, co Paul chce, ale nevypadal, že by měl dobrou náladu.

Jako obvykle jsme šli do jeho kanceláře. Paul se posadil a my jen stáli a koukali do země.
"Posaďte se."
Sedli jsme si a Louis mě držel za ruku. Paul se přehraboval v šuplících a pak před nás hodil noviny.
Byla v nich fotka mě a Louise ve Španělsku, jak ležíme na lehátkách u bazénu a přes to obrovský titulek: Je těhotná nebo jen tloustne?
"Jsi těhotná nebo ne?!" vyštěkl Paul.
"Jo." Pípla jsem vyplašeně. Z Paula jsem měla větší respekt než z kohokoliv jiného.
"Jak dlouho?!"
"Čtyři měsíce." Odpověděl místo mě Louis.

Paul byl rudý vzteky a těkal očima ze mě na Louise a zase zpět. "Kdy jste mi to jako chtěli říct?! Až budeš rodit?!" křičel na mě.
"Nekřič na ni! Je těhotná!" bránil mě Louis.
"No právě." Řekl už klidnějším hlasem. "Měli jste mi to říct. Mohl jsem napsat nějaké prohlášení. Ale ne, já se to dozvím z novin."
"Promiň. Já se prostě bála."
"To už je teď jedno. Zítra udělám oznámení."
"Dobře." Přikývla jsem.

"A co to vlastně bude?" změnil téma. Už nezněl tak rozzuřeně v obličeji nebyl tak rudý.
"Holčička."
"Gratuluju. A teď jděte, mám ještě spoustu práce."
Zvedli jsme se, ale u dveří jsem se ještě otočila. "A Paule?"
"No?" zvedl hlavu.
"To dítě je Harryho. Ale to tam nepiš. Nikdo to nesmí vědět."
Jeho výraz se každou chvíli měnil. "VEN! A OKAMŽITĚ!"
Rychle jsem zabouchla dveře a jen doufala, že to Paul nějak rozdejchá.

Doma jsem zapnula notebook a šla rovnou na Twitter. Sice jsem se bála toho, co tam bude, ale musela jsem se tomu postavit.
Jenže v upozorněních převládali jen gratulace a já nechápala proč. Pak jsem si ale všimla, co napsal Harry. Odepisoval nějaké fanynce, která se ptala, jestli jsem vážně těhotná. "Ano, je. Za pět měsíců přijde na svět malá holčička, jejíž bude matkou. Další Lux? Haha." Odepsal.
Nedalo mi to a napsala jsem mu. Kat Crown: Jsi idiot.
Harry byl očividně online a čekal, jestli nějak zareaguju, protože odpověděl téměř hned. Harry Styles
: Myslíš?
Kat Crown: Neptej se. Odpověď znáš.
Harry Styles: Taky tě miluju?... xx
Kat Crown: Nesnáším tě.
Harry Styles: Silná slova, zlato ;)
Kat Crown: Pravdivá. Sbohem!

Vypnula jsem twitter a jen zírala na obrazovku. Je mi jedno, že to uvidí miliony lidí. Nesnáším ho. Ale zároveň miluju…


FabuLouis Life - 47. díl - Lamač ženských srdcí

21. dubna 2013 v 12:02 | *G* |  Stories

"Oh bože, Harry dělej. Nemám na tebe celý den."
"Je to tvoje práce." Ušklíbl se.
"Víš co, seru na tebe. Vyberu něco z toho, co už máme." Naštvaně jsem se na něj podívala, vzala foťák a beze slova odešla do šatny, kde na mě čekal Louis.

"Můžeme jít?" zeptal se Louis, když jsem otevřela dveře šatny. Byl tam sám. Zayn, Niall a Liam už dávno odešli.
"Kolik je hodin?" hodila jsem po něm unavený úsměv, uklidila foťák do kabelky a byla připravená jít.
"Budou čtyři."
"Do háje, měli bychom pohnout."
Louis vstal, vzal zbytek mých věcí a společně jsme šli k autu. Cestou jsme potkali Harryho, který se netvářil zrovna nadšeně. Nechápala jsem, co mu hrabe. Od Španělska se mi vyhýbal, jako kdybych snad měla lepru nebo co.
Je těžké vyznat se v něm, když v jednu chvíli by udělal cokoliv, aby byl se mnou, a pak se mi vyhýbá.

O patnáct minut později jsme vystupovali před domem, kde měla ordinaci má gynekoložka.
Čekárna byla prázdná, tak jsme se s Louisem posadili a čekali, než si nás sestřička zavolá.
"Půjdeš se mnou dovnitř, že?" ujišťovala jsem se.
"Ty chceš?" podivil se.
"Kdo jiný by tam měl být, když ne ty?"
"Já nevím. Myslel jsem… No to je jedno. Samozřejmě, že s tebou půjdu dovnitř."

"Slečna Crown?"
Oba jsme se zvedli a následovali sestřičku do ordinace.
"Dobrý den." Pozdravili jsme unisono.
"Dobrý den. Jak se máte, maminko?"
"Těhotně." Zasmála jsem se.
"A vy jste tatínek?" otočila se k Louisovi.
"Ano." Vyhrkl ještě dřív, než jsem na to mohla něco říct.

"Tak se posaďte tady a Katherine vy si lehněte."
Louis se posadil vedle lůžka a já si lehla. Doktorka mi vyhrnula tričko a chvíli si mě prohlížela.
"Moc jste nepřibrala. Abych pravdu řekla, moc těhotně nevypadáte." Usmála se.
"Ale jím. Víc než je zdrávo. A přijdu si jako balón."
"Ranní nevolnosti?"
"Už ne." Zavrtěla jsem hlavou.

"Tak se na to podíváme." Na břicho mi nanesla ledový gel, až jsem sebou cukla a začala mi po něm přejíždět fonografem.
Louis mě chytil za ruku a já otočila hlavu k obrazovce. Nic nedokáže popsat to, jak jsem se v tu chvíli cítila.
"Plod je zdravý. Má devatenáct centimetrů a dvě stě gramů." Promluvila.
"To je moje dítě." Vydechla jsem. "A už víte pohlaví?"
"Je to holčička."

Viděla jsem, jak se Louisovi leskly oči a já neměla daleko do pláče. Holčička.

"Ještě vám vyjedu fotku, dám vám nějaké příručky a budete moct jít." Setřela mi z břicha gel a řekla, že se můžu postavit.
Ze stolu si vzala pár příruček a nějaké papíry a podali mi je. "A tohle je pro tatínka." Otočila se k Louisovi a dala mu tlustou brožuru s názvem 'Těhotenství pro otce'. "A vy jezte proboha! Vyjela jsem vám i seznam toho, jaké potraviny jsou pro vás nejlepší a čemu byste se měla vyhnout."
"Děkuju moc."
"Mimochodem, už můžete mluvit na miminko. Uslyší vás." Dodala.
"Oh, vážně? Tak tedy děkuju. Můžeme už jít?"
"Jen jděte. Ale dejte na sebe pozor. Hlavně jezte, ano?" starala se.
"Určitě. Tak nashledanou!" zavřela jsem za námi dveře a zavěsila se do Louise.

"Takže my budeme mít holčičku."
"Ano, my." Usmála jsem se.
"Půjdeme nakupovat!" zvolal nadšeně. "Kočárek, postýlku…"
"Lou, počkej. Na to je ještě dost brzy, nemyslíš?"
"Tak se pojď aspoň…"
Louise přerušilo zvonění mého mobilu.

"Ano?"
"Je tam Katherine?" vyhrkl povědomý dívčí hlas.
"U telefonu." Odpověděla jsem a nastoupila do auta.
Louis po mě pokradmu pokukoval a vyjel z parkoviště.
"Jé, ahoj! Tady Patricia! Doufala jsem, že máš pořád stejné číslo."
"Patricia?" marně jsem se snažila vzpomenout si, o koho jde.
"Patricia Rose!" zasmála se.
Konečně mi došlo, o koho jde. "Patricio!" vykřikla jsem, až Louis nadskočil a trhl volantem. "Strašně dlouho jsem o tobě neslyšela!"
"Jo, a tak jsme to chtěly s Emmou napravit." Odmlčela se. "Co teď děláš?"
"Akorát jedu domů. Hmm, moment. Vy jste v Londýně?"
"Jo, u rodičů. Dostaly jsme volno, tak jsme si udělaly menší výlet. Přijeď za námi do Starbucks v centru. Pokecáme a tak."
"Ok, za chvíli jsem tam. Tak zatím."
"Zatím."

Mobil jsem uklidila zpět do kabelky a otočila se k Louisovi. "Loui, že mě odvezeš do centra?"
"A jak se pak dostaneš domů?" zajímal se.
"Asi taxíkem." Pokrčila jsem rameny.
"V žádném případě. Zavolej mi a já pro tebe přijedu, ok?" zastavil a políbil mě.
"Uvidíme se večer." Vystoupila jsem a zamávala mu.

Jakmile jsem vešla do Starbucks, spatřila jsem je. Zrovna si objednávaly. Byly pořád tak krásné jako vždycky. A pořád naprosto identické. Dvojčata se prostě nezapřou.

"Emmo, Patricio!" zavolala jsem na ně.
Ani jsem se nenadála a už stály u mě a objímaly mě. Když přestaly, odtáhly mě ke stolu a posadily se naproti mně.
"Tak povídej." Spustila Emma.
"Co?" vykulila jsem oči.
"Chodíš s miláčkem milionu holek…"
"A před ním jsi chodila s idolem a lamačem ženských srdcí." Doplnila ji Patricia.
"Jo, ten lamač by seděl." Ušklíbla jsem se.
"A jaký je Louis?" vyzvídala Em. "Nebo spíš jaké to je být konečně s ním?"
"Těžké." Pousmála jsem se.

"Hele, my o lamači a on metr od nás." Ukázala Patricia za mě.
Harry si nás očividně všiml, protože rázným krokem zamířil k našemu stolu. Složila jsem hlavu do dlaní. To nebude dobrý.
"Potřebuju s tebou mluvit, pojď." Aniž by se zeptal, jestli s ním vůbec chci jít, surově mě zvedl a odtáhl dál od ostatních.

"Pusť mě ty debile!" sykla jsem.
Harry mě pustil a já si uraženě mnula ruku.
"Co chceš?!"
"Já… Promiň." Svěsil hlavu. "Jen chci vědět, jestli je naše miminko v pořádku."
Víc jak dva týdny mě ignoruje a najednou se stará?! "Jo, je." Odsekla jsem.
Harrymu se po tváři rozlil úsměv a v očích měl jiskřičky.
"Je to holčička." Dodala jsem.
"Holčička…" zašeptal. V očích se mu leskly slzy. A najednou mě líbal. Na rtech jsem cítila slanou příchuť jeho slz.

Odtrhla jsem se od něj a vlepila mu pořádnou facku. "Nemůžeš mě začít líbat, kdykoliv se ti zachce!" otočila jsem se a odešla.

Blbej, blbej Styles. To on mi vždycky v hlavě udělá zmatek. Jak s ním můžu mít dítě?!
Napořád mě s ním něco bude vázat, ať chci nebo ne.


Snímek z ultrazvuku.



FabuLouis Life - 46. díl - Je t'aime Paris!

21. dubna 2013 v 11:58 | *G* |  Stories


"Excusez moi?" promluvila jsem na recepční.
"Oui madame?" vzhlédla od počítače a se zájmem na mě hleděla.
"Parlez vous anglaise?" vykoktala jsem ze sebe. Má znalost francouzského jazyka byla i po osmi letech, co jsem se ji učila, žalostná.
"Ano slečno, čím vám můžu pomoci?"
Oddechla jsem si. "Mohla byste prosím panu Tomlinsonovi vyřídit, že…"

Někdo mi zakryl oči a políbil mě na tvář.
"Louisi!" zamručela jsem naštvaně a jemně ho praštila do ramene. "Už nic nepotřebuju. Merci." Otočila jsem se k recepční a pak zpět k Louisovi. Nemohla jsem se na něj zlovit, když jsem si všimla, jak mu to sluší. Měl obyčejné džíny, bílé tričko a sako, ale i tak vypadal jako by mu příprava trvala přes hodinu. Oh, vlastně trvala.
"Tomu říkáš pár minut?"
"Promiň." Přitáhl si mě k sobě a políbil mě do vlasů. "Vypadáš fantasticky."
Zčervenala jsem a zabodla oči do země. Oblékla jsem si rozevláté bílé šaty, dlouhé nad kolena s černými lodičkami, vlasy spletla do copu, pořádně se namalovala a stejně mi to zabralo méně času než Louisovi.

"Nastydneš zlato." Řekl se starostí v hlase a už si svlékal sako a přehazoval mi ho přes ramena.
"Teď ale budeš nemocný ty." Namítala jsem.
"To je sice možný, ale ty se nestaráš jen o sebe." Umlčel mě. "Pojď, čeká na nás auto."
"Kam vlastně jdeme?" zajímala jsem se.
"To je překvapení." Zasmál se a vedl mě k autu.
"Jak myslíš, ale už jen pro tvé dobro doufám, že se jdeme najíst, protože jsem celý den lítala jen kolem vás a neměla čas se najíst." Zamračila jsem se.
Louis se smál mé upřímnosti a otevřel mi dveře auta. "Prosím." Pokynul mi.

Nastoupila jsem a čekala, co bude dál.

"Už tam budeme Lou? Ať už jedeme kamkoliv." Zeptala jsem se asi po dvaceti minutách cesty.
"Asi za deset nebo patnáct minut jsme tam." Ujistil mě. "A to mi připomíná, že bych ti měl něčím zavázat oči."
"Ježiš, proč?" vzdychla jsem.
"To je taky překvapení." Mrkl na mě.
"Ty a ta tvá překvapení." Protočila jsem oči, ale nechala ho, ať mi je zaváže.
Viděla jsem úplný nic a Louis se v tom očividně vyžíval. Musela jsem se spoléhat jen na něj.

"Už jsme tady." Oznámil, když se auto zastavilo.
Dveře u mě se otevřeli a Louis mě chytil za ruku, aby mi pomohl vystoupit.
"Je ti jasný, že v těch botách někde spadnu?"
"Neboj, držím tě." Ujistil mě.

Chvíli jsme šli do kopce a pak jsme někam vešli. Poznala jsem to podle toho, že mi najednou bylo tepleji. Všechno bylo v pohodě, až na to, že se celá "místnost" roztřásla a hlavně rozjela. Takže to nebyla místnost, ale asi nějaký kolotoč?
"Tomlinsone, uvědomuješ si, že nezabiješ jen dvě osoby, ale tři?!" panikařila jsem.
Slyšela jsem jeho smích a v tu chvíli jsme zastavili. Louis mě znovu chytil za ruku a někam mě vedl. Už zase mi byla zima, takže jsme byli venku.

"Nešlo by to bez toho šátku?"
"Ne." Zamítl.

Konečně jsme se zastavili a pak jsme zase jeli. Tentokrát nahoru.
"My jsme ve výtahu, že jo?" zazubila jsem se.
Louis mlčel, ale cinknutí výtahu, když zastavil, mou domněnku potvrdilo.

Z očí mi sundal šátek a já se pomalu rozkoukávala. Když mi došlo, kde jsme, vhrkly mi slzy do očí.
"Jsi blázen, víš to?" smála jsem se a brečela zároveň.
"Do tebe."
Byli jsme v třetím poschodí Eiffelovy věži. Všude byly světýlka, lístky růží a uprostřed toho všeho malinký stoleček s jídlem.
"Jak jsi to dokázal?" divila jsem se.
"Povídat si budeme potom, teď tě jdeme nakrmit."

Oba jsme si nandali obrovskou porci rizota a jedli ve stoje, jen abychom si mohli vychutnat ten pohled na noční Paříž.
"Jsi tu poprvé, že jo?" zeptal se Louis s plnou pusou. Byl tak roztomilý.
Zavrtěla jsem hlavou. "Byla jsem tu asi před rokem. A taky letos v dubnu."
"Do háje." Zatvářil se zklamaně. "A já si myslel, jak originální budu."
"Ale nikdy jsem tu nebyla takhle." Přerušila jsem ho. "Vždycky tu bylo milion turistů a člověk si to nemohl užít."
"Tak aspoň něco." Usmál se.
"Je tu krásně."
"Viď." Souhlasil. "A to ji Francouzi dřív nesnášeli. A podívej se teď. Každý rok sem jezdí miliony lidí jen kvůli ní."

"Je to neuvěřitelný. Člověk si přijde jako by se tu zastavil čas…"
"A neexistuje nic jinýho než my dva…" položil mi ruku kolem ramen.
Koukali jsme na miniaturní Paříž a užívali si tu chvilku, kterou jsme měli jen sami pro sebe.

"Co se vlastně stalo?" přerušila jsem ticho.
"Co myslíš?" odhrnul mi z tváře vlasy.
"S Danielle a Liamem…"
Pokrčil rameny. "Nemám tušení. Liam říká, že to udělal pro ni."
"Liam říká… Přece jen tak neopustíš někoho, koho miluješ."
"Někdy je to to nejlepší, co můžeš udělat." Zahleděl se mi do očí.
Jako kdyby mluvil o nás. Tak moc citů bylo v jeho hlase, očích…
"Oni se k sobě vrátí," pokračoval. "Liam Danielle miluje a ona miluje jeho. Ať už je to mezi nimi jakkoliv, pořád mu na ní záleží." Pohladil mě po tváři.
Kývla jsem a dál se tím nezabývala. Přece jen to byla jejich věc.

"Pojď udělat něco bláznivýho." Navrhl nadšeně.
"Jako co třeba?"
"Zakřičíme něco. To na co právě myslíš…" podíval se na mě.
"Je t'aime Paris!" zakřičela jsem z plných plic.
"Je t'aime Katherine!" následoval mě Louis.
Otočila jsem se k němu. "Et je t'aime Louis."
Louis se ke mně sklonil a políbil mě. Přála jsem si, abychom takhle mohli zůstat napořád. Daleko od všeho. Jen my dva.

"Myslím, že tohle by chtělo zvěčnit."
"Zvěčnit?" podivila jsem se.
"Fotku, zlato, fotku." Chechtal se.
Plácla jsem se do čela. "Ty hormony mi zatemňují mozek."
Otočili jsme se k tomu krásnému výhledu zády, Louis vytáhl mobil a vyfotil nás. Byla to krásná fotka. Louis mě držel kolem ramen, dával mi pusu a já celá zářila. Prostě jsme vypadali šťastně.
"Můžu to dát na Twitter?"
"Můžeš, ale fanynky tě zabijou."
"Ne. Zamilujou si tě tak jako já." Usmál se.

"La romantique dans la tour Eiffel avec @kat_crown. Může být?"
Zasmála jsem se. "Připrav si závěť. A já bych asi měla taky."
Louisovi i mě hned začal pípat mobil. Stovky upozornění.
"Vždyť jsi to tam dal před minutou." Vykulila jsem oči a fotku retweetla.
"Zvykneš si." Mrkl na mě.
Zavrtěla jsem hlavou. "Nechápu."

Louis mě se smíchem chytil kolem pasu a já mu opřela hlavu o rameno.
"Děkuju."
"Za co?"
"Že jsi mě sem vzal. Za to, že to se mnou vydržíš. Za to, že jsi."
Louis neodpověděl, ale viděla jsem, jak se usmívá.

Kdo mohl před dvěma roky tušit, že teď budu tady a s ním. Kdyby mi to někdo řekl, vysměju se mu.
A tady jsme. Přišla jsem si jako ten nejšťastnější člověk na světě.
"Miluju tě."
"Já tebe taky." Přitiskla jsem se k němu. Ach, to kouzlo Paříže.






Madame Tussauds

21. dubna 2013 v 11:53 | *G* |  One Direction
Takže... Konečně jsou hotové figuríny kluků ! :D.
Figuríny budou v Londýně do 11.července, pak se přesunou do New Yorku a pak následně do Sydney :). Pak se vrátí zpátky do Londýna :).
Můj názor na ně ? Vůbec se mi to nelíbí :-/. Jediný který je tam dost podobný je f. Louise :). Jinak Niall má menší hlavu, Harry má hlavu jako by mu po něm někdo přejel parním válcem a Zayn a Liam ? - No coment -,- :D. Na Madame Tussauds se to vůbec nepovedlo -,-. = A ted' se všichni do mě pust'te -,- :D.






Danielle - France

21. dubna 2013 v 11:45 | *G*
Dani byla minulý víkend v oblasti Sanary-Sur-Mer v jižní Francii kvůli práci :)).


Přidala na instagram.














V Paříži.


V Paříži.


Newcastle - 10.4.2013

21. dubna 2013 v 11:28 | *G* |  One Direction
Omlouvám se, že jsme nebyla moc aktivní, ale ve škole se mi trošku zhoršili známky, takže ted' mám co dělat abych si to zlepšila :( :).

Niall, Louis, Harry a Josh si byli v Newcastle zahrát fotbal :).
























































MashUp

5. dubna 2013 v 21:21 | *G* |  One Direction
Zdarec lidi ! How Ya Doin' ? :DD. < Jo, ten klip žeru ! :D. Moc novinek není a tak jsem se rozhodla, že těch pár věcí smíchám dohromady, yop ? :DD.

btw. - Náš učitel na AJ a NJ potkal ve Vídni Justina Biebera -_- ! To jako není fér ! On si z něj pořád utahuje a nemá ho moc v lásce a on si ho potká a já ne ? Madafaka !! -_- :DD.

DŮLEŽITÉ INFO ! : http://ocko.tv/souteze/vyhraj-vstupenky-na-one-direction-74376914.html

-
Harry a Rita Ora včera v klubu Groucho v Londýně.










S pornoherečkou :DDDDDDDDD.

- S fanynkami 31.3.











- El včera na koncertě kluků.



- Liam, Dani a Loki před arénou.



- Kluci včera v zákulisí s fanynkama.