Listopad 2012

Dan - Photos 2

29. listopadu 2012 v 21:25 | *G*

























El - Photos 2

29. listopadu 2012 v 21:02 | *G*




































Perrie - Photos

27. listopadu 2012 v 20:01 | *G*































FabuLouis Life - 40. díl - Photoshoot

26. listopadu 2012 v 19:51 | *G* |  Stories
Z bytu jsem vyjela už v pět ráno. Trhalo mě opouštět Louise takhle brzo nejen proto, že byl tak nebezpečně sexy s odkopnutou dekou a tím jeho roztomilým úsměvem, ale hlavně proto, že on mohl na několik dalších hodin zůstat ve vyhřáté postýlce a já se musela vydat do ulic chladného ranního Londýna sama.

Naštěstí ale místo focení nebylo daleko a po patnácti minutách cesty jsem byla na místě. Zaparkovala jsem auto, z kufru vyndala věci a mohla jsem začít. Tedy až po hrnku latté.
"Prosím, řekněte mi, že někdo máte latté a jste ochotní se se mnou podělit!" zvolala jsem zoufale místo pozdravu.
"Ale ano Katherine, taky ti přejeme dobré ráno." Ušklíbla se Leigh.
"Pardon. Takhle brzo jsem dlouho nevstávala." Zazubila jsem se.
"Tak si zvykej." Vzala mě Pezz kolem ramen a strčila mi do ruky teplý hrnek. "Jestli tyhle fotky dopadnou dobře, tak spolu nepracujem naposledy." Mrkla na mě.
"Vážně?" pootevřela jsem ústa. Natolik mě to překvapilo, až jsem zapomněla, že u úst držím hrnek.
"Jo!" přiřítila se k nám Jade a objala mě.
"Super. Ani nevím, jak vám poděkovat." Usmála jsem se.
"Nemusíš. Hlavně mě nezklam, věřím ti!" podotkla Pezz.
"Neboj. Tak se do toho pustíme, ne?" navrhla jsem.
"Určitě!" souhlasily.

"Fajn. Takže pokud mi necháte volnou ruku, představovala bych si to takhle. Uděláme pár společných fotek, které by šly na obal alba a pak fotky k němu. Plus to můžeme doplnit obyčejným photoshootem. Žádná retuš, jen efekty. Chci, abyste byly přirozené a dělaly, co vás napadne. Myslím, že převážně bychom mohly fotit u toho potoka dole. Bude to takový kontrast k vašemu oblečení. Souhlasíte?"
"Já teda rozhodně!" promluvila Jesy. "Zní to skvěle."
Ostatní přikyvovaly a já jen byla ráda, že se jim můj návrh líbil.
"Tak se jděte obléknout do toho, co chcete mít na obalu a já si to tu zatím připravím." Popoháněla jsem je.

Přišly oblečené v krátkých šatech s vlečkou. Měly všechny stejné, ale každá jinou barvu. Perrie modrou, Leigh červenou, Jade fialovou a Jesy bílou. Byly vážně nádherné. Maskérky je jemně nalíčily, ale zvýraznily jim oči a všem kromě Leigh nechaly rozpuštěné vlasy. Leigh měla vlasy vyčesané a svázané do uzlu a ofinu na stranu. A do jedné byly bosy.
"Potřebuju boty." Řekla jsem.
"Na co?" vykulila oči Jade. V tu chvíli vypadala jako postavička od Disneyho.
"Budete je držet v rukou."

Asistenka mezitím každé doběhla pro jehly a focení mohlo začít.
"Holky, stoupněte si tak, aby za vámi byl vidět ten 'vodopád'. Až vám řekni, tak nějak změníte postoj." Dirigovala jsem je. "A Leigh s Perrie vedle sebe doprostřed. Můžem?"
"Jasné." Odkývly a já se pustila do práce.
Focení s nimi bylo neuvěřitelně jednoduché, až mě to udivilo. Každou chvíli vymýšleli jinou pózu a nestály jako dřeva. Ani jsem jim nemusela říkat, co mají dělat.

Po necelých dvou hodinách jsem měla asi sto společných fotek a kolem třiceti fotek každé zvlášť.
"Tak si můžeme dát pauzu, vy se převléknete, necháme připravit věci na další focení a já se půjdu najíst, protože umírám hlady." Zaksichtila jsem se.
"Nejsi jediná." Zatvářila je Perrie tragicky.
"Ty abys neměla hlad." Protočila Leigh se smíchem oči.
"Jsem ve vývinu!" ohradila se.
"Už devatenáct let?" rozchechtala se Jesy.
"Jděte už!" smála jsem se.
"No jo. Ale nech nám, nebo spíš mě, něco k jídlu." Poručila si a na to odešly.

Zatímco se holky převlékaly, nechala jsem ostatní připravit věci na focení a dala si něco k jídlu.
V pozadí, na naladění atmosféry, nám hrály písničky holek a jelikož jsem jejich fanynka, zpívala jsem si s nimi.
"Krásně zpíváš."
"Do prdele, Perrie!" zaklela jsem.
Jen si tam beze slova seděla a já málem porodila, jak jsem se lekla.
"Louis říkal, že krásně zpíváš, ale nečekala jsem, že až tak." Pokračovala.
Zaťukala jsem si na čelo. "Porovnej můj zpěv s tvým a pak mluv."
Chvíli mlčela. Na čele jí bylo vidět, že přemýšlí. "Holka, podle mě bys z fleku mohla být pátá členka Little Mix."

Skoro jsem se rozbrečela smíchy, jak absurdní mi to přišlo. "Svět showbussinesu už tě tolik pohltit, že bereš drogy?"
Perrie uraženě ohrnula rty.
"No tak!" šťouchla jsem do ní.
"Měla bys být zpěvačka." Usmála se. "Copak jsi o tom nikdy nepřemýšlela?"
"Přemýšlela." Potvrdila jsem.
"No tak vidíš."
"Jo, jenže to mi bylo čest a já si zpívala na stole hřebenem v ruce."
"Fakt vtipný." Zasmála se ironicky.
"Neber si to tak, Perrie." Sedla jsem si k ní a objala ji.
"Víš co. Dám ti číslo na naší manažerku, ona už bude vědět, co dál. Nahraješ nějaký demo a tak. Nemusíš jí volat, ale měla bys."
"Fajn." Svolila jsem. "Ale dáš mi ho později, teď se pustíme do práce."

Téma druhého focení byl piknik. Vlastně jsem je fotila při tom, jak jedí, smějí se, baví se. Už byly mnohem uvolněnější. Hlavně proto, že už jsme se všichni probudili, svítilo sluníčko a nálada nebyla tak pochmurná jako na začátku.
Photoshoot byl za čtyři hodiny hotový. Holky se na něm vyřádily mnohem víc. Nepracovaly jen s rekvizitami, ale i s okolím.
Snad nejlepší focení, jaké jsem kdy zažila.

"Během týdne roztřídím ty první fotky a dám vám vědět, jak vyšly. A až se vrátím z LA, dodělám ty další." Oznámila jsem, zatímco jsem si uklízela věci a holky se převlékaly.
"Kdy vlastně letíte?" ptala se Jesy.
"Zítra." Předběhla mě Perrie. Nemohl mi uniknout ten smutný podtón jejího hlasu. Už v Londýně se se Zaynem vídala málo a on teď letí do LA.
"A ty nepřiletíš?" podivila jsem se. Nešlo mi do hlavy, že by přiletěly rodiny kluků, já a Danielle a Perrie ne.
"Nevím." Pokrčila rameny. "Je to ještě nejistý. Ale doufám, že budu moct aspoň na VMAs."
"Držím palce." Mrkla jsem na ni. "No nic, já už pojedu. Ozvu se vám, až budu mít první část, tak se zatím mějte." Rozloučila jsem se s nimi, naložila věci do auta a rozjela se domů.

Cesta trvala tentokrát přes půl hodiny, protože byla zácpa. Klasika.

Louis na mě už čekal mezi dveřmi, aby mě přivítal.
"Ahoj zlato." Políbil mě.
"Ahoj." Vzdychla jsem unaveně.
Vzal mi věci z rukou a uklidil je. "Jak šlo focení?"
"Bylo to skvělý. Nečekala jsem, že to bude taková zábava." Rozpovídala jsem se.
"Jsem rád, že ses bavila." Usmál se.

"No nic, tak já si asi půjdu lehnout a pak si sbalím."
"Nemusíš, už jsem to udělal za tebe."
"To jako fakt," podivila jsem se.
"Jo, bylo mi jasné, že přijdeš unavená a nebudeš mít náladu, tak jsem to prostě udělal za tebe."
"Bože, Louisi! Já tě miluju!" pověsila jsem se mu kolem krku.
"Jo, já vím. Já tebe taky." Lípl mi pusu na nos. "A teď jdi spát. Vidím, jak se ti zavírají oči." Zasmál se a plácl mě po zadku.
Poslala jsem mu vzdušný polibek a šla do ložnice. Konečně postel!


Zdroj: FB - Louis Tomlinson Slovakia

FabuLouis Life - 39. díl - Nesuď knihu podle obalu

26. listopadu 2012 v 19:46 | *G* |  Stories



S Louisem jsme se chystali na oslavu Liamových narozenin. Moc se mi tam nechtělo, ale musela jsem, protože jsem nešla ani na tu ve Funky Buddha. A Liam je kamarád. Nebylo by hezké nejít. I když to znamená vidět Harryho. Kterého jsem od toho incidentu v koupelně neviděla.

"Můžeme už jít?" nakoukl Louis do ložnice. Strašně mu to slušelo. Měl bílé upnuté tričko s výstřihem do V a knoflíčky a modré kalhoty.
"Jasně." Usmála jsem se na něj a ještě si přejela rty leskem.
"Jak to děláš, že jsi den ode dne krásnější?" došel ke mně, chytil mě ze zadu v pase a políbil na krk.
"Nevím." Zasmála jsem se a vytrhla se mu. "Pojď už, ať nepřijdeme pozdě."
Usmál se a popošel ke mně. "Jsem šťastný, že tě mám. Tak dlouho jsem čekal na to, kdy se tě budu moct dotýkat, líbat tě." Každé své slovo doplnil činem.
"Patříme k sobě." Doplnila jsem ho.
"Vždy jsme patřili." Odrhnul mi pramen vlasů z tváře. "Jen jsme byli moc mladí a blbí na to, aby nám to došlo." Zašeptal mezi polibky.

"Jenže já už se tě nevzdám, víš." Pověsila jsem se mu kolem krku a nechala ho mě políbit.
"Miluju tě Kat. Vás oba." Usmál se a znovu mě políbil.
Každé jeho slovo, dotyk nebo pohled mi působil třes v kolenou.
"A já tebe."
Cítila jsem ho každým kouskem svého těla a bylo těžké se od něj odtrhnout.
"Už asi musíme jít, viď?" otevřel oči a zatvářil se tím roztomilým způsobem.
"Měli bychom." Zazubila jsem se.
"Tak pojď." Popadl mě se smíchem za ruku a už mě táhl ven.

Ještě jsem se na okamžik zahlédla v zrcadle a všechno bylo zatím tak, jak mělo.
Bílé krajkové kraťásky byly tak akorát dlouhé, aby nikoho neprovokovaly a volné tílko s volány mi zakrývalo vzdouvající se bříško.
Jen jsem se modlila, aby aspoň tahle oslava proběhla v klidu. Aby ji NĚKDO nezkazil. Třeba Harry.

Překvapilo mě místo konání Liamovy oslavy. "Bowling?" řekla jsem udiveně, když jsme zaparkovali.
"Jo," kývl Louis. "Nechme ho si užít poslední rok jeho dětství." Zasmál se.
Vystoupili jsme, Louis mě chytil za ruku a ruku v ruce jsme šli do budovy, kde byly bowlingové dráhy.

Ze všech stran se ozýval smích a hudba. Danielle si na tom vážně dala záležet. Jen škoda, že Niall nechtěně zkazil překvapení a Liamovi o oslavě řekl. Liam se ale tvářil překvapeně, aby udělal Danielle radost.
Oslavenec byl s Danielle na dráze a radoval se, že shodil všechny kuželky najednou. Byl jako malý kluk, ale nedalo se přehlédnout, jak láskyplně na sebe s Dan koukají.
"Všechno nejlepší!" zakřičela jsem, abych byla slyšet přes hudbu.
Oba se otočili a na tváři se jim objevil široký úsměv, když zjistili, že jsme to my.
"Konečně jste tady!" zvolal s úlevou Liam.
"Jo, konečně." Přidala se Danielle. "Konečně nějaká holka, s kterou se můžu normálně bavit." Vzdychla a už mě táhla pryč od Louise a Liama.
Jen jsem se zmateně otočila a Louis nechápavě pokrčil rameny. Čert to vem!

"Ale já ještě nedala Liamovi dárek." Namítla jsem tiše.
"Dáš mu ho potom." Vzala mi z ruky krabici a odložila ji na pult k ostatním dárkům.
"Danielle!" zastavila jsem ji. "Klid! Co jsi vlastně myslela tím: 'Konečně nějaká holka, s kterou se můžu normálně bavit.'? Copak jste si něco s Pezz udělaly?" nechápala jsem.
"Pezz tu vůbec není, má s holkami vystoupení."
"Aha, to by vysvětlovalo, proč tu Zayn chodí jako tělo bez duše." Chechtala jsem se.
"Smích přejde. Otoč se." Povzdychla si.
Pohled mi padl na nějakou blondýnu. Dlouhé rovné vlasy, vychrtlá a krátké šaty.
"Co je to za holku?" zeptala jsem se.

Danielle mi ani nestihla odpovědět, protože se mi odpověď naskytla sama.
K té holce přišel Harry a… A začal se s ní líbat? Když se od sebe odtrhli, Harry se podíval naším směrem a mrkl na nás.
Ukázala jsem mu prostředníček a šla si sednout k baru.

"Jsi v pohodě?" starala se Dan.
"Jo." Zalhala jsem. Nechtěla jsem, aby věděla, jak moc mě bolelo vidět Harryho s tou holkou. Obzvlášť po tom, co mi do nekonečna vyznával lásku. Už ho to asi přešlo.
"Dobře, za chvíli jsem tady, ok?" usmála se na mě a zmizela.
Bylo divné vidět, kým mě Harrym nahradil. Ta holka nebyla ani trochu jako já.

"Ahoj." Uslyšela jsem hlas.
Protočila jsem oči. "Proč se nevěnuješ své přítelkyni?"
"Žárlíš?" ušklíbl se Harry.
"Úplně nejvíc. Co vlastně dělá?" zeptala jsem se lhostejně.
"Kat? Modelku." Řekl jakoby nic.
"Kat?" vyprskla jsem. "Hm, ramínko na šaty. Vypadá na to."

"Nesuď knihu podle obalu." Zazubil se.
"Bohužel, nebo spíš bohudík, mě vážně nezajímá obsah této knihy." Odbila jsem ho.
"Škoda. Takovýhle knihy mám rád. Jednoduchý. Navíc se dobře čte i v posteli a na jiných místech, Nejlepší čtení mého života." Zašklebil se.
"Jsem fakt ráda, že ses začal věnovat i něčemu jinému než pití alkoholu, ale tvůj čtenářský deník mě vážně nezajímá. Snad jednou najedeš knihu, kterou budeš moct číst do konce života." Zvedla jsem se.
"Já ji našel." Zašeptal. "Jen jsem ji asi omrzel a odešla ode mě i s přílohou k jinému čtenáři."
Zavrtěla jsem hlavou. "Tak hlede dál. Na světě jich jsou miliony."
"A já chci jen tu jednu." Zesmutněl.

Nemohla jsem se na něj dál koukat a tak jsem beze slova odešla.
Louis mě jen chytil kolem ramen a políbil mě do vlasů. Vděčně jsem se na něj usmála a po zbytek večera jsme se od sebe nehnuli. I když jsem cítila Harryho pohled v zádech, držela jsem se. Zatím.

A oslava se díky Bohu vydařila! Dokonce se Liamovi i líbil náš dárek, dětské postavičky Toy Story. Klišé, ale udělalo mu to radost.
Na nějakou dobu už by to takhle mohlo zůstat. Jen já, Louis a to malé. Žádný Harry.


FabuLouis Life - 38. díl - Sbohem

26. listopadu 2012 v 19:41 | *G* |  Stories


"Neviděli jsme se pár měsíců a ty jsi těhotná?! To snad nemůžeš myslet vážně Katherine?!" křičel na mě táta a pochodoval sem a tam.
Normálně byl klidný člověk a nic by ho nerozházelo, ale tohle byla výjimka. Myslela jsem, že když se vyspí, tak vychladne. OMYL.
"Jonathane…" položila mu máma ruku na rameno, aby se uklidnil. "Nekřič na ni. Je těhotná."
"No právě!" pohodil rukama. "Naše osmnáctiletá dcera je těhotná!" ovíval si rukama obličej a posadil se vedle mě, mých sester a Louise.

Louis si mě k sobě ochranitelsky přitáhl, políbil mě do vlasů a povzbudivě se na mě usmál.
"Co budeš dělat, Katherine? Vždyť je ti jen osmnáct!" zvolal zoufale.
"Já se o ní postarám!" řekl odhodlaně Louis a pevně mi stiskl ruku.
"Louisi," vložila se do toho máma. "Vždyť ty jsi pořád někde pryč."
"Teto Samantho…" nadechl se.
"Dost!" přerušila jsem se. "Nepotřebuju, aby se o mě někdo staral. Umím se o sebe postarat sama!"

Mamka mě pohladila po tváři. "Pořád zapomínám na to, že už nejsi naše malá holčička."
"Ale není připravená na to, mít dítě." Podotkl táta.
"Jsem!" řekla jsem tak rázně, až mě to překvapilo. "To dítě už je součástí mě a já se ho nevzdám."
Máma na mě překvapeně koukala a stejně tak i táta. "Jsi si jistá?" znervózněla.
"Víc než kdy předtím." Kývla jsem.
Máma mě beze slov objala a přidaly se k ní i Vic s Ali. Taková "holčičí" chvilka. Dokud se tu nečekaně neobjevili, neměla jsem tušení, jak moc mi chyběli. Victoriina otravnost, Aliina roztomilost, tátovy vtípky a mámina objetí, díky kterým na chvíli všechno špatné zmizelo. Sice jsem dospělá, ale pořád potřebuji rodinu. A ta teď byla se mnou.

"Myslím, že nás teď budeš potřebovat, Katty."
"Asi jo. Jen jste strašně daleko." Vzdychla jsem.
Významně se na mě podívala. "Stále ti to nedochází?"
"Počkat." Zarazila jsem se. "Vy se stěhujete zpátky?"
"Ano." Potvrdil mi táta. "Amerika je skvělá, ale tady je náš domov."
Šoky jsem nevěděla, co říct.

"Nevypadáš moc nadšeně." Zazubila se Vic.
Šťouchla jsem do ní. "Jsem nadšená. Jen jsem to nečekala."
"Už jsme si sehnali dům. A zítra se můžeme nastěhovat. Takže nás tu budeš mít často." Pousmála se máma.
"Jsem ráda!" objala jsem ji. Zabořila jsem jí hlavu do vlasů a ona mě hladila po zádech. Takovým tím uklidňujícím způsobem, jak to umí jen mámy.

"Hele, nechte si to na jindy!" odtrhla nás Victoria se smíchem od sebe.
"Protočila jsem oči. "Pořád stejně otravná."
Vyplázla na mě jazyk a opřela se mi hlavou o rameno. To byl její projev lásky. "A už víš jméno? V kolikátým měsíci vlastně jsi? Vypadáš jako balón!"
"Hej!" dala jsem jí menší pohlavek. "To to jde tak vidět?" strachovala jsem se.
Victoria se zajíkala smíchy, spolu s ní i Alison a po chvíli se k nim přidal Louis.
"Pořád stejná." Chechtal se Louis a plácl si s Vic.
Vražedně jsem se na něj podívala a on přestal. "Fakt to jde tolik vidět?"
"Ne." Zazubila se. "Vypadáš pořád stejně. Zatím." Dodala.
Přimhouřila jsem oči. "Jak ty můžeš být moje ségra?!"

"Hele Ali, pamatuješ, jak jsme před rokem byly s Georginou a Katty v tý cukrárně?"
"No?" nechápala Ali. Já moc dobře věděla, kam tím má milovaná sestřička míří.
"No tehdy se přece měla Kat vrátit do Anglie." Pokračovala. "A dostala se řeč i na Louise a mě došlo, že…"
"Už ani slovo!" zakřičela jsem a zakryla jí ústa. Vic se vzpouzela, ale já se jen zářivě usmívala. "Takhle je to lepší!" pustila jsem ji opatrně.
Vic se urazila a šla do pokoje pro hosty, Ali cupitala za ní.

"Tohle ještě bude sranda." Ušklíbl se Louis a dal mi pusu na tvář.

Rodiče a Ali s Vic šli na oběd někam ven, protože já měla doma úplně prázdno a rovnou, že mi i nakoupí.
Šla jsem tedy spát. Byla jsem unavená a hlavou se mi honilo, až moc věcí. Hlavně Harry.
Louis šel s kluky natáčet nějaké interview a neměl v plánu vrátit se dřív než za pár hodin.

Přišlo mi, že jsem spala teprve pár minut, když mě probudil hluk z předsíně. Rozespale jsem se vyhrabala z postele a podívala se, kolik je hodin. Nakonec jsem spala víc jak pět hodin.

V předsíni stál Louis a podpíral Joshe.
"Pane Bože, co se stalo?!" přiběhla jsem k nim.
"Nemám tušení. Stál dole a pořád dokola říkal, že se omlouvá a brečel." Vysvětloval.
Chytila jsem Joshe pod ramenem a pomohla mu odvést ho do obýváku a posadit ho. Vůbec nás nevnímal a jeho oči byli prázdné.
"Mimochodem, v tom pyžámku ti to fakt sluší." Zašeptal mi Louis do ucha a pohladil mě po tváři.
Zčervenala jsem. Úplně mi z hlavy vypadlo, že mám na sobě jen kalhotky a tílko.

Louis se zasmál a posadil se vedle Joshe. "Kámo, co se děje?" staral se.
Sedla jsem si vedle nich a držela Joshe za ruku.
"Ona… Já…" nadechl se. "Podívej." Řekl a podal mi nějaký papír.
Vzala jsem ho a začala číst. "Joshi, je mi to líto. Je mi líto, že už mě nikdy nebudeš mít rád. Ale já na tebe nikdy nezapomenu. Ať jsem udělala cokoliv, nelituju toho. Včetně toho, že jsem tu mrchu přejela autem." Zalapala jsem po dechu a zatočila se mi hlava.
Louis mi ten papír vytrhl z ruky a četl místo mě. "Udělala bych to znova. Už od mala měla všechno, co jsem měla mít já. Jen tak, aniž by po tom toužila. Nenávidím ji, ale to nic nemění na mém vztahu k tobě. Miluju tě bráško a doufám, že se beze mě všichni budete mít líp. Christina."

"Co - co se s ní stalo?" vzlykla jsem. Nevím, co mě rozbrečelo. Jestli ten dopis nebo to, že mě nenáviděla tolik, že mě chtěla zabít.
"Já ji našel. Ona tam ležela a všude byla krev." Rozbrečel se.
"Christina je…"
"Mrtvá?" dokončil za mě Louis.
Zavrtěl hlavou a setřel si slzy. "Bojuje o život."

"A ví o tom vaši?" ptal se Louis.
"Volal jsem jim. Přiletí nejbližším letadlem."
"Aby už nebylo pozdě." Řekl bez přemýšlení Louis.
Praštila jsem ho do zad, aby to Josh neviděl a Louis se omluvil.
"Ne, chápu to. Je to s ní zlý. I když udělala hodně špatných věcí, nechci, aby umřela." Svěsil hlavu. "Omlouvám se za ní, Kat. Vím, že tohle se prominout nedá, ale…"
"V pohodě." Přerušila jsem ho. "Ty jsi nic neudělal."
"Nezvoní tu někomu mobil?" podotkl Louis.

Josh se ho rychle snažil najít a nakonec byl v kapse bundy. Přijal hovor a chvíli s někým mluvil. Jeho výraz se každou vteřinu měnil, a když mu z ruky vypadl mobil, bylo mi jasné, co se stalo.
"Ona… Christina zemřela." Vykoktal.
Z očí mi vyhrkly slzy a objala jsem ho. Nevěděla jsem, jak ho utišit, tak jsem ho jen hladila po zádech a on mi brečel na rameni.
"Kámo, myslím, že bys dneska neměl být sám. Spi tady." Nabídl mu Louis.
Josh kývl a vstal. "Já se jen půjdu umýt. Jestli to nevadí."
"Jdi." Pokusila jsem se o úsměv.

Jakmile Josh zmizel v koupelně, Louis se na mě starostlivě kouknul. "Jsi v pohodě?"
"Jo, docela jo." Vzdychla jsem. "Jen by mě v životě nenapadlo, že by mi Christina něco takovýho udělala."
"Jo, já vím. Nakonec jsme ji asi neznali tak dobře." Ušklíbl se.

Opřela jsem o Louise a hned na to usnula. Zdáli jsme slyšela hlasy, jak se baví o tom, co se stalo.
Dál jsem nevnímala, byla jsem strašně unavená a chtěla jsem to vše zaspat. Harryho, Louise, Christinu. Dítě.
Prostě se probudit před čtyřmi měsíci a zjistit, že to všechno bylo jen sen.


Zdroj: Louis Tomlinson Slovakia

FabuLouis Life - 37. díl - Překvapení?

26. listopadu 2012 v 19:38 | *G* |  Stories

Holky přišly v půl sedmé večer a chvíli po nich přivezli i jídlo, pití a výzdobu. Musím uznat, že Pezz odvedla výbornou práci. Bylo tu jídlo, pití a alkohol, který já nemohla, všech druhů. Nejvíc se mi ale líbily ty balónky u stropu. Byly jich desítky!

První hosté dorazili krátce před osmou. Asi patnáct lidí. Manažer Little Mix, nějací fotografové, přítel Jade a Jesy, Liam s Danielle, Zayn, Niall a Louis! Po Harrym ani stopa. Ulevilo se mi, když jsem ho nikde neviděla.
"Ahoj zlato!" pozdravil mě Louis mezi dveřmi a pořádně mě políbil.
"Ahoj." Pousmála jsem se.

Mezitím přišlo asi čtyřicet lidí. Většinu z nich jsem znala od vidění z novin. Divila jsem se, jak je ke mně Perrie dostala a hlavně, jak se sem můžou vejít.
"Co je to velký překvapení?" vyzvídala Danielle.
"Když chvíli počkáš, tak se to hned dozvíš." Vyplázla jsem na ni jazyk.
Danielle ublíženě ohrnula rty a Liam jí políbil do vlasů.

"Už jsem ti řekl, jak moc ti to dnes sluší?" zašeptal mi Louis zezadu do ucha.
Naskočila mi husí kůže. Vůbec jsem si nevšimla, že ke mně šel. Otočila jsem se k němu s úsměvem na tváři. "Neřekl."
"Tak to říkám teď." Mrkl na mě. "Ty šaty vypadají perfektně. Ty celá vypadáš perfektně."
Zčervenala jsem a zabodla pohled do země. Jeho komplimenty mě stále vyváděly z míry. Hlavně dnes, kdy jsem zjistila, že už se mi rýsuje bříško. Sice malé, ale cítila jsem ho. Takže jsem si místo plánovaných těsných bílých koktejlek, musela vzít černé volné šaty nad kolena.
"Co je s tebou?" chytil mě za bradu a pohladil po tváři.
"Nic." Zavrtěla jsem hlavou a zamrkala, abych zahnala slzy. "Jen jsem nadšená z toho všeho." Zalhala jsem.
Louis se na mě pochybovačně podíval. Zřejmě mi nevěřil ani slovo. "Pojď." Chytil mě za ruku. "Perrie chce už oznámit to vaše velký překvapení a já už jsem taky dost zvědavej." Zasmál se.

Odtáhl mě do obývacího pokoje, kde byli všichni hosté a postavil mě vedle Perrie, která už upoutala všech pozornost.
Do ruky mi strčila sklenku šampaňského, kterou měl každý, a spustila: "Jak jistě víte, v listopadu nám vyjde album." Odmlčela se. Celou její řeč podtrhovala tichá hudba. "Dlouho jsme přemýšlely, jak by měl vypadat přebal, naše promo fotky a tak dál. A proto jste dnes všichni tady. Chceme vám oznámit spolupráci s nadanou fotografkou Katherine Crown." Dopověděla a pozvedla sklenku. "Na zdraví!"
Ozval se hlasitý potlesk a několik lidí mi přišlo pogratulovat.
"Den ode dne jsem na tebe pyšnější." Objal mě Louis a vpil se do mých rtů. Slyšela jsem cvakání blesků a Louis se ode mě odtrhl.
"Možná později?" nadhodila jsem.
Louis přikývl. "A gratuluju." Pohladil mě po zádech a odešel k Niallovi.

Sedla jsem si stranou od všeho ruchu, abych si na chvíli oddechla. Všechno to bylo jako sen. Kdo by řekl, že budu mít v osmnácti ukončenou kariéru modelky a slibně rozjetou kariéru fotografky?
"Jsi v pohodě?" přisedla si ke mně Dans a podala mi džus.
"Jojo, jsem." Kývla jsem. "Děkuju, umírám žizní." Zazubila jsem se a napila se.
"Blahopřeju, Kat." pousmála se.
"Děkuju. Proč vlastně nejsi s Liamem?" zeptala jsem se a znova se napila. Byla jsem vyprahlá jak Sahara.
"Probírá s Daleym Olympijský hry a mě už to nebaví." Protočila oči.
Málem jsem se zadusila. "Děláš si srandu, že je u mě v bytě tom TEN Tom Daley?!"
"Je. Tys to nevěděla?" divila se.
"To si piš, že nevěděla! Myslíš, že by bylo divný chtít se s ním vyfotit?"
Danielle si zaťukala se smíchem na čelo, což jsem brala jako ne.

Bolela mě hlava, tak jsem šla do koupelny najít nějaký prášek.
Už bylo kolem půl dvanácté a mě se zavíraly oči. Na to jsem nebyla zvyklá.
Jako naschvál jsem žádný aspirin neměla, takže jsem tu neuvěřitelnou bolest musela přežít.

Ve dveřích koupelny jsem do někoho narazila, až mi z ruky vypadl mobil. "Do prdele, práce!" zaklela jsem a chtěla se pro něj sehnout. Byl rychlejší. Zvedl ho ze země a podal mi ho.
"Co ty tady chceš?" vytrhla jsem mu mobil z ruky.
"Jsou tu všichni. Chyběl jsem jen já." Řekl samolibě. Leskly se mu oči a mluvil pomaleji než obvykle. Bylo mi víc než jasné, že pil.
"Nevím, jak ostatním, ale mě jsi nechyběl." Odsekla jsem a snažila se ho obejít.
Hrubě mě chytil za paži a zabránil mi v cestě.
"Pusť! Bolí to!" sykla jsem a pokoušela se mu vytrhnout.

Nepustil mě, ale jeho stisk už nebyl tak silný. "Katherine, vím, že jsem udělal spoustu chyb, ale změním se, přísahám!"
"Harry, už jsem ti řekla, že ať uděláš nebo řekneš cokoliv, tak to nic nezmění. A to stále platí!" odbyla jsem ho. "Zapomeň na mě. Jsem teď s Louisem. Šťastná!" zdůraznila jsem
"Nemůžu jen tak zapomenout na někoho, koho miluju, a čeká moje dítě! A my jsme taky byli šťastní. Nebo snad ne?"
"Byli, Harry, byli. Slyšíš ten minulý čas? To znamená, že už to není."
"Ale může být?" ptal se s nadějí v hlase.
"NE!" zakřičela jsem. "Už mě to nebaví, Harry! Při každém našem setkání se bavíme o tom samém! Líbí se mi můj život takový, jaký je teď!"
Harrymu se v očích zaleskly slzy. Bože, nejradši bych mu otřela slzy, políbila ho a dělala, že je všechno v pořádku. Jenže není.

"Je ti jasný, že se nevzdám, Katherine." Konstatoval smutně.
"Bohužel." Přikývla jsem.
Uchopil mou tvář do dlaní a bříšky prstů mi jemně přejel po tváři, až jsem se zachvěla. "Vím, že to chceš. A já to chci taky. Tak proč prostě nezapomeneme, co bylo a nezačneme od znova?" zašeptal.
"Protože nechci." Vytrhla jsem se mu. Stačil jediný jeho dotek a já byla mimo.
"Proč lžeš sama sobě?" zasmál se a přitáhl si mě k sobě.
"Pusť mě, Harry!" zasyčela jsem zoufale.
Zavrtěl hlavou a smál se mi. "Jsi roztomilá, když se zlobíš."
"Stylesi, neser mě a pusť mě!" zakřičela jsem na něj.
Nereagoval. Položil mi ruku na bok a sjel s ní pomalu, až na zadek.

Chtěla jsem ho zastavit, ale nemohla jsem se ani pohnout. Prostě jsem jen čekala, co udělá. A nečekala jsem dlouho. Pak, že nebudu litovat jediné minuty. POZDĚ.
Přiblížil se je ně a začal mě líbat. Jeho polibky mi tak chyběly, že jsem nic nenamítala a opětovala mu je. Zpočátku na mě netlačil, ale po chvíli přidal. Ruce jsem mu dala kolem krku a on mě chytil za zadek a zvedl. Nohy jsem mu obtočila kolem pasu. Věděla jsem, že to není správné, ale bylo to moc hezké na to, abych ho zarazila.
Přirazil mě ke zdi a líbal mě na krku. Rukama jsem mu zajela do vlasů a hrála si s nimi.

Najednou přestal a zadíval se mi do očí. "Miluju tě. Tebe i to dítě. Vím, že to zní šíleně, ale miluju vás oba."
"Já - já tebe taky." Vykoktala jsem.
Harry se potěšeně zasmál a přitlačil své rty na ty mé. Hrál si s mým jazykem a hnětl mi prso.
Když mi, ale prsty zajel pod kalhotky, zastavila jsem ho. "Harry promiň, já prostě nemůžu! Je to špatné. A já jsem s Louisem, ne s tebou." Jako bych vystřízlivěla.
Pustil mě a v jeho očích se zračilo zklamání a vztek. "Zdělej to aspoň pro to dítě. Zaslouží si mít oba rodiče spolu." Vzdychl.

Najednou se ozvala velká rána. S Harrym jsme se vyděšeně otočili po tom zvuku.
Ve dveřích stáli mý rodiče a sestry. Máme vypadly z ruky tašky, proto ta rána.
"Ty jsi těhotná?" zeptala se se strachem.
Nevěděla jsem, co říct. Zvedla jsem ruce. "Překvapení?"




Zdroj: Louis Tomlinson Slovakia

Liam - Gif 5

26. listopadu 2012 v 19:19 | *G* |  Liam Payne















































Zayn - Photos 10

26. listopadu 2012 v 18:42 | *G* |  Zayn Malik

















































Harry - Gif 7

26. listopadu 2012 v 17:28 | *G* |  Harry Styles